Spalující touha

Ve dnech, kdy mlčím, mám v sobě ledovou říši. Křišťálové stěny, ostré jako pravda a ticho, které mě drží při životě. Moje touha nepřichází prosebná. Přichází jako bouře, jako žár, který nečeká svolení, jako instinkt, který hledá, co může zapálit a vtáhnout do svého tance. Někdy jsem hladová až k šílenství, lačnící po pozornosti, jako upír po krvi, dychtící po pohledu, který není chladný nebo zdvořilý, ale oddaný z hlubin srdce. Jsem dvě krajnosti v jednom těle: ledová královna, která umí přikázat tichu a pekelný plamen, který roztrhá noc. Jsem nebezpečná. Slabá i nezlomná. Vášnivá i chladná. Toužící i odporující. Smyslná i děsivá. Jsem něžná i krutá. Kdo ke mě přistoupí, musí vědět, že se může spálit. Že moje teplo není jistota, ale zkouška. Jsem všechny extrémy, všechny kontrasty, celá škála stínů a světel. Jako paleta barev, která má tisíce odstínů, žádný z nich není čistý. Každý je směsí, prolínáním.

Od uživatele: Spalující touhaProfil inzerenta